Květen 2006

Tapety(psů)

12. května 2006 v 17:36 tapety


Anglický toy teriér

12. května 2006 v 16:23 anglický toy terier

Anglický toy-teriér (Toy Terrier)

Toy teriér je okouzlující, inteligentní, oddaný, přítulný pes a domácí mazlíček.

ANGLICKÝ NÁZEV:
English Toy Terrier, Toy Manchester Terrier, Blafl-and-Tan Toy
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století ve Velké Británii pro hon na krysy a také na králíky. Ze začátku se toto plemeno jmenovalo Manchesterský toy-teriér nebo Miniaturní černý teriér. Oficiálně bylo plemeno přiznáno Anglickým klubem chovatelů psů v roce 1962 pod názvem "Anglický toy-teriér". Toto plemeno se vyznačuje velkou vytrvalostí v jakýchkoliv podmínkách. Usadili se v Evropě, Severní Americe, Austrálii.
POPIS:
Je to elegantní, neobyčejně půvabný, harmonicky rostlý, svalnatý, miniaturní pes s temperamentem i charakterem teriéra. Výška kohoutku 25 až 30 cm a váha 2,7 až 3,6 kg. Hlava je dlouhá, úzká, klínovitá, s plochou lebkou. Oči jsou nevelké, mandlové a temné. Uši stojící, připomínající plamen svíce. Ocas je posazen nízko, ale nedosahuje kloubů, tlustý u posazení a zužující se ke konci. Srst je krátká, vydatně přiléhající. Barva je černá s nádechem, přičemž černá barva odpovídá ebenovému dřevu, a nádech je nasycen zlatě-kaštanovou barvou. Tyto se nemohou mísit nebo volně přecházet jeden v druhý, hranice mezi nimi musí být ostře zřetelná.
VÝŠKA:
V kohoutku 25 až 30 cm.
VÁHA:
V rozmezí 2,7 až 3,6 kg.
SRST:
Srst je krátká, vydatně přiléhající.
CHARAKTER:
Je to krásný, chytrý, oddaný, citlivý a přátelský pes, poslušný však pouze jednomu majiteli. Je to příjemný domácí miláček.
PÉČE:
Standardní, laskavá péče.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Toy teriéři.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
ATT
ČÍSLO STANDARDU:
13 / 7.11.1994 (Velká Británie)


Irský setr

10. května 2006 v 15:40 irský setr

Jak odstranit klíště ze srsti?

nádobíčko na odstranění klíštěte Léto je v rozpuku a tak není divu, že se nám klíšťata opět zabydlují v srsti našich psů. Osobně znám málo odpornějších věcí, než právě nacuclé klíště. Jelikož Fox o víkendu běhal po Lužických horách bylo mně jasné, že si z lesa určitě nějaké nanosí (nakonec jsem našel k mému překvapení pouze jedno). A co tedy dělám když chci klíště odstranit? Potřebujete k tomu pouze "krokodýla" a sirky. Krokodýlem myslím elektrikářskou svorku (viz. obr), kterou dostanete kdekoliv v elektroobchodě. Před vlastím aktem je dobré psa zavolat, hladit ho a pak až přistoupit k samotné "operaci", pes bývá často neklidný a nejistý, co máte zalubem. Vezměte do ruky krokodýla a rozevřete ho, následně ho nasadíte na tělo klíštěte. Krokodýl je mimojiné cený proto, že po nandání na klíště nespadne ani když se vám pes vytrhne. A tak po jeho přivolání můžete opět pokračovat. Poté už nezbývá než točit v protisměru hodinových ručiček. Klíště vám zůstane v krokodýlovi a pro psa je to otázka 5 sekund. Poté vezmětě sirku, zaplte jí a klíšte spalte. Stačí spálit hlavičku, aby vám neprasklo tělo a krev na vás nevystříkla. Tím je klíště mrtvé.
Během vylíčení mého pohledu na problematiku pes s PP či bez PP, jsem se snažil ukázat všechny pro a proti koupě malého štěněte. Každý z nás se nakonec rozhodne stejně sám. Nicméně, když to shrnu. Budete-li chtít svého miláčka vystavovat či uchovnit, nemáte jinou možnost než si pořídit psa s průkazem původu (s PP). Budete-li chtít svého psa jen pro radost, doporučil bych vám přeci jen opět psa s PP. A to hlavně ze dvou důlvodů. 1) Aby jste nebyli expost překvapeni co vám roste z vašeho irského setra a nesplakali nad výdělkem. 2) Roli hrají i zdravotní důvody. Nemůžete si být jisti, zdali rodiče irského setra netrpěli nějakou závážnou nemocí, která může být dědičná (např. epilepsie). A co pes bez PP? Říkám ano, ale doporučuji pouze přes známé, kde budete stoprocentně znát otce a matku (nejlépe se na ně oba přijet podívat) a budete si jisti, že netrpí žádnou výše zmiňovanou nemocí. Jestli mají drobnou vadu na kráse, by mně osobně příliš nevadilo, jsem totiž mínění, že pes je tu proto abych ho měl rád a ne abych u něho hledal chyby. A starý mýtus, že pes bez PP je méně nákladný při pořízení, jsem již vyvracel v předchozím díle. Každý se nakonec rozhodne sám.....
Všechny předcházející články byly přemístěny do sekce Pes a průkaz původu.

pes a jeho teritorium

O víkendu jsem byl svědkem zvláštního úkazu. Je mně jasné, že každý pes má své teritorium, ale co se stalo mě překvapilo. Náš setr Fox byl o víkendu poslán na chalupu s našima, měli jsme totiž v plánu grilovat prase s našimi kamarády. Bývá velký šrumec, hudba a tak nechci, aby Fox trpěl. Na grilování přijel mimo jiné i můj kamarád se svým labradorem. Labrador si běhal celý večer vesele po dvoře a nakonec spal (bez mého tušení) u nás v kuchyni (nepřežil by prý, že je venku). Grilování dopadlo super a druhý den jsme se rozloučili. Odpoledne jsem Foxe přivezl zpět. Venku probíhalo vše v pohodě. Sice čuchal něco nového, ale vše označkoval znovu a bylo jasné kdo je pánem. Hukot začal, až večer když jsme šli domů. Fox je doma normálně klidný pes, ale co vyváděl včera. Stál v prostředku kuchyně a neskutečně štěkal kolem sebe. Prostě cítil labradora a myslím, že to bral navážno jako souboj labrador versus irský setr. Jako by chtěl dát najevo, že je to on kdo tu zůstane a ať si toho nového psa, co jsme si přes víkend pořídili, zase hezky vapakujeme :-). Štěkal i když jsem byl v kuchyni s ním. Pomohlo až to, že jsem vzdal jeho deku a dal jí do pračky, stejně tak jsem vzal hadr a vytřel celou kuchyň, aby toho labradora už necítil. Až pak se uklidnil.

Zlatý retrívr

10. května 2006 v 15:33 zlatý retrivr
Pozorujte svého psa
Některé psí signály jsou univerzální a mají stejný význam, ať už pes komunikuje s člověkem nebo s jiným psem. Má-li pes hravou náladu, pokrčí přední nohy, zvedne zadní část těla a zavrtí ocasem. Můžete si být jistí, že žadoní: "Pojďme si hrát," ať už je jeho výzva určená komukoli.
Mezi jednotlivými psy jsou drobné rozdíly. Sledujte, jak váš pes mění polohu těla, co dělá s ušima, očima, s obočím, pysky, čenichem, tlamou, ocasem a srstí. Všímejte si také, jak pes za různých okolností mění řeč těla. Brzy přijdete na to, jak se chová, je-li šťastný, vystrašený, spokojený sám se sebou, ospalý či jinak naladěný. Nedomnívejte se však, že poznáte nálady cizího psa. Ani pro odborníka není vždy jednoduché zpozorovat jemné rozdíly v chování cizího psa. Je snadné zaměnit klidného psa za mírně zneklidněného, stejně jako si lehce spleteme dominantního psa s agresivním. Chcete-li se skutečně vyznat v jemnostech psí řeči těla, psích výrazů a hlasových projevů, měli byste dokonale znát vlastnosti daného plemene i konkrétního jedince. Má-li pes například svěšený ocas, většinou to znamená, že se cítí nejistě, ale některá plemena chrtů drží ocas svěšený za každých okolností. Chrt nebo vipet s ocasem mezi nohama se patrně cítí naprosto normálně.
Co říká jeho tělo a obličej
Poddajní psi se stahují, kdežto sebevědomí psi se roztahují. Vystrašený pes se dělá co nejmenší a celý se stáhne do sebe. Maličko se zmenší, stáhne ocas, sklopí uši a odvrátí pohled. Někdy se "vzdá", převalí se na záda a odkryje břicho. Je-li natolik vyděšen, že chce vzít do zaječích, stáhne pysky a posadí se na bobek.
Sebevědomý pes vypadá větší, protože naježí chlupy na hřbetě, zvedne ocas a stojí naprosto vzpřímeně. Udržuje oční kontakt a obvykle má zavřenou tlamu. Jestliže se naklání vpřed (na rozdíl od vztyčeného postoje) a uši míří dopředu, je patrně agresivní a chystá se zaútočit. Agresivní pes někdy také hledí upřeně před sebe, má zavřenou tlamu, vrčí a vrchní pysk ohrnuje nahoru a spodní dolů, aby ukázal zuby.
Dobře naladěný pes vypadá naprosto jinak. Vrtí ocasem v neutrální poloze - ocas není toporně vztyčený ani stažený mezi nohy. Často má otevřenou tlamu, uši jsou napůl sklopené nebo zcela uvolněné, hmotnost rovnoměrně rozložená mezi všechny nohy a v očích nejsou patrné známky napětí nebo hrozby.
Naučte se psí řeči
Většina majitelů psů ví, že jejich psi dokážou vydávat nejrůznější zvuky: štěkání, kňučení, naříkání i vytí. Přestože se nám někdy zdá, že se psi pokoušejí mluvit, nesnaží se svými zvukovými projevy napodobit naši řeč. Váš pes ví, že svými hlasovými projevy bezpečně upoutá vaši pozornost, proto se samozřejmě bude chovat hlučně, abyste se na něj podívali a naslouchali mu.
Psi někdy vydávají zvuky, aby manipulovali s jinými psy. Jestliže jsou v domácnosti dva psi a jeden z nich právě podřimuje na pohovce, druhý někdy chytře používá řeč těla a zvukové projevy, aby ho přesvědčil ke hře. Jakmile se první pes zvedne z pohovky, druhý na ni vyskočí a obsadí nejlepší místo. Psi často štěkají, aby vyrušili protivníka, nebo kňučí, aby druhý pes polevil v ostražitosti.
Vrčení, štěkání a kňučení může mít v různé situaci různý význam. Štěkot zaručeně upoutá pozornost a může také naznačovat obavy, spokojenost, neklid nebo překvapení. Obecně lze říci, že čím rychleji a výše pes štěká, tím více je rozrušený nebo rozčilený. Vrčení může být hluboké a výhružné, ale někdy může připomínat spíše spokojené předení, když pán drbe psa na zádech.
Budete-li svému psu naslouchat, jistě brzy poznáte jeho hlasové projevy. Jste-li však ve společnosti cizího psa, dejte na své instinkty a nedbejte na slova jeho majitele, že znepokojivé zvuky jsou vlastně docela neškodné.

Bernský honič

10. května 2006 v 15:30 Bernský honič
Charakteristika : Pes střední kohoutkové výšky, s tělesnou stavbou svědčící o síle a vytrvalosti. Suchá hlava s dlouhým čenichem a dlouhýma ušima mu propůjčuje ušlechtilý výraz. Živý pes uzpůsobený k lovu . Citlivý, snadno ovladatelný a přítulný.
Důležité proporce : Poměr těla ke kohoutkové výšce asi 1,15 : 1. Výška v kohoutku ke hloubce hrudníku asi 2 : 1. Délka nosního hřbetu ku délce hlavy přibližné 1 : 1.
Hlava : Dlouhá, úzká, suchá, ušlechtilá, do kulata klenutá mozkovna, zřetelný týlní hrbol, směr podélné osy mozkovny a nosního hřbetu mírně divergentní,stop není přehnané vyvinutý. Nosní houba úplně černá, dobře vyvinutá,nozdry široce otevřené. Délka čenichu odpovídá délce mozkovny, ušlechtile tvarovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá,nosní hřbet rovný nebo jen velmi mírné klenutý. Pysky mírně vyvinuté, horní pysky zcela kryjí spodní čelist,koutek lehce otevřen. Čelisti silné. Tváře suché,oblouky nevystupující.
Chrup : Silný, pravidelný a úplný nůžkový skus, přičemž horní řada řezáků bez mezery přesahuje přes spodní a zuby stojí svisle v čelisti. Klešťový skus je přípustný. Mohou chybět jeden nebo dva premoláry. M3 se nezohledňují.
Oči : Tmavě nebo světle hnědé, odpovídající barvě srsti, lehce oválné, středně velké. Okraje očních víček dobře pigmentované. Dobře přiléhající oční víčka. Mírný výraz.
Uši : Nasazeny pod linií očí, na zadní straně mozkovny, nikdy ne v její plné šíři. Musí dosahovat alespoň ke špičce nosu. Uši úzké, složené, svěšené a vtočené, na spodním okraji zakulacené, jemné a jemné osrstěné.
Krk : Dlouhý, elegantní, dobře osvalený, kůže na krku volná, ale bez výraznějšího laloku.
Trup : Krk, hřbet , záď a ocas tvoří harmonickou, ušlechtilou linii, Vyznačený kohoutek, nasazení krku volné a elegantní. Hřbet, pevný a rovný, bederní partie dobře osvalené, pružné. Záď delší, harmonicky navazující na linii hřbetu a mírně klesajíci. Hruď více hluboká než široká, dobře klenutá a dosahující nejméně k lokti. Protáhlý hrudní koš s mírně klenutými žebry. Břicho mírně vtažené dozadu, plné slabiny.
Ocas : Nasazen v prodloužení zádě, středně dlouhý, směrem ke špičce se zužující, na konci mírně se ohýbající vzhůru,ušlechtilý. V klidu a při chůzi většinou svěšený a bez podstatného prohnutí, při pozornosti a v akci nesený nad hřbetní linií, ale nikdy překlopený nebo svinutý nad hřbetem. Dobře osrstěný, ale nikoliv kartáčovitého vzhledu.
Hrudní končetiny : Mohutně osvalené, suché, nikdy nepůsobí těžce. Při pohledu zepředu rovnoběžné, při pohledu ze strany svisle postavené, středně silné kosti, rovné tlapky směřující dopředu. Lopatky dlouhé a šikmé, pevné spojené s hrudním košem. Rameno o něco delší než lopatka, šikmo postavené , těsně přiléhající k hrudi. Jemné osvalení. Lokty přirozeně přiléhající k hrudnímu koši. Rameno rovné, silné a suché. Zápěstí rovné, silné, suché. Předloktí relativně krátké, při pohledu zepředu ve svislé linii, při pohledu ze strany mírně zaúhlené. Přední tlapky zakulacené, prsty sevřené, polštářky drsné a tvrdé. Drápy silné, barevně ladící se srstí.
Pánevní končetiny : Mohutně osvalené, ve vyrovnaném poměru k hrudním končetinám. Při pohledu zezadu svislé a rovnoběžné. Stehno dlouhé a šikmé, silné, ale ploše osvalené. Koleno není vybočené ven ani vbočené dovnitř. Bérec poměrně dlouhý, svaly a šlachy suché, pod kůží znatelně modelované. Nárt poměrně krátký, svislý a rovnoběžný. Paspárky se odstraňují. Tlapky pánevních končetin zakulacené, prsty sevřené, nášlapné polštářky drsné a tvrdé. Drápy silné, barevně ladící s barvou srsti.
Pohyb : Plynulý, pravidelný, harmonický a prostorný, s dobrým posunem pánevních končetin. Rovnoběžné, přímé vedení končetin. Kohoutek se pohybuje klidně a pravidelně nahoru a dolů, hřbet zůstává rovný a hlava a krk se jen málo kývají ze strany na stranu.
Kůže : Jemná, hebká, dobře přiléhající, u čtyřbarevných variet rozdílná .
a ) Bernský honič : Černá pod černou srstí a mírné bíločerné mramorovaná pod srstí bílou.
b ) Jurský honič : Černá pod černou srstí, světlejší pod pálením.
c ) Luzernský honič : Černá pod černou srstí a světlá pod modře skvrnitou srstí.
d ) Švycký honič :Tmavě šedá pod oranžovou srstí a bíločerně mramorovaná pod srstí bílou.
Srst : Krátká, hladká, hustá, velmi jemná na hlavě a na uších .
Barva srsti .
Bernský honič : Bílá s černými skvrnami nebo s černým sedlem, bledě až intenzivně pálená nad očima, na lících, na vnitřní straně uší a okolo řitního otvoru, někdy lehce skvrnitá.
Jurský honič : Tříslová s černým sedlem, nebo černá s pálením nad očima, na lících a v okolí řitního otvoru a na končetinách, někdy s malou bílou skvrnou na hrudi, tato skvrna může být prokvetlá .
Luzernský honič : Modrá barva, která je tvořena spojením černých a bílých chlupů, velmi silné skvrnitá, s černou skvrnou nebo černým sedlem. Světlé až intenzivní pálení nad očima, na lících, na hrudi , v okolí řitního otvoru a na končetinách, černý plášť j e přípustný.
Švycký honič : Bílý s oranžovými skvrnami nebo s oranžovým sedlem, někdy s několika oranžovými stříkanci, oranžový plášť je přípustný.
Výška v kohoutku : 49 - 59 cm u psů, 47 - 57 cm u fen.

Německý ovčák

10. května 2006 v 15:26 německý ovčák
PROČ PRÁVĚ Německého Ovčáka?
Každý dobrý chovatel je přesvědčený, že plemeno, které chová, je právě to ideální. A má jistě pravdu - je. Právě pro něj a jeho podmínky. Každý vyhledává plemeno, které mu bude vyhovovat - a někdy je podobnost psa s pánem až nápadná.
Německý ovčák je pes ostražitý, neúplatný, věrný, odvážný, má rád děti a je obezřetný vůči cizím lidem. Je to výborný pes pro práci, která jeho přednosti využívá a podporuje, pro takové účely byl šlechtěn. Často vidíme německého ovčáka jako psa policejního, strážného, záchranářského, slepeckého, pasteveckého. Právě jeho široké spektrum využití je to, co nás na něm upoutá.
Pokud se právě rozhodujete, jakého psa si pořídit, posuďte objektivně svoje možnosti. Zvažte, zda pro velkého psa máte dostatek prostoru. Počítejte s tím, že pracovní plemena, ke kterým německý ovčák patří, potřebují spoustu pohybu a zaměstnání. Výcvik není jen otázkou dosažení výsledků na závodech, ale především životní potřebou psa. Z ovčáka nemůžete udělat pokojového psa. U velkých psů je rovněž důležité uvážit náklady na krmení a veterinární péči.
Každé štěně, které splňuje podmínky chovu, musí mít svůj rodokmen a musí být tetované v uchu. Pokud vám chovatel vám nabízí štěně bez rodokmenu, nenechte se zmást tvrzením, že se narodilo šesté nebo třeba desáté… U štěněte bez rodokmenu vám nikdo nezaručí, jaký pes z něj vyroste (rodiče nemusí mít rodokmen, nebo nemají zkoušky, výstavy, neg. RTG, apod.).
Při výběru psa se nebojte obrátit na zkušeného chovatele, nebo na poradce chovu z vašeho okolí. Poradce vrhy štěňat kontroluje a tetuje, proto by vám mohl doporučit vhodného chovatele. Zajděte se podívat na nějakou kynologickou akci, abyste si udělali přehled.
Ujasněte si, co od psa očekáváte. Pokud vám jde o vzhled, ptejte se po exteriérových rodičích, jestli chcete psa pro výcvik, hledejte pracovní spojení.
Přestože neradi rozdělujeme ovčáky na pracovní a exteriérové, asi se tomu úplně nevyhneme. Není to problém jen naší republiky. Je velmi obtížné zvolit optimální spojení psa a feny, ve kterém se podaří skloubit výstavní exteriér a výborná povaha. Málokterý chovatel toto dokáže a bohužel se tak jenom prohlubuje propast mezi krásou a povahou - a hledání pracovního psa, který by mohl nakrýt pěknou fenu, aby štěňatům zůstal předpoklad slušného exteriéru i práce, je čím dále těžší. Tento začarovaný kruh mohou přerušit opět pouze sami chovatelé, pokud se budou snažit ta ideální spojení hledat.
Nezapomeňte, každý si psa vychová k obrazu svému, jen některý pes "zraje déle". Ale i krásní psi mají vrcholové zkoušky!
pracovní pesexteriérový pes
Všimněte si rozdílu v úhlení a rozmístění bodů - předhrudí, kohoutek, hřbet a záď.

Jokširský teriér

4. května 2006 v 14:38 jokširský terier
Charakteristika: povaha: temperamentní, k cizím většinou nedůvěřivý či odtažitý, zvědavý, bystrý, má rád pohyb, většinou kurážný, odvážný, ostražitý, samostatný, tvrdohlavý, nezřídka rádi štěkají.
Původ: Jorkšírský teriér pochází původem z Velké Británie. V r. 1886 bylo oficiálně zaneseno do anglické knihy "Kennel Club" několik exemplářů pod společným názvem "Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier".
O deset let později byl založen první "Yorkshire terrier - Club. Mezi první předchůdce yorkiho je považován waterside terrier, který v severním Skotsku sloužil k lovu myší a krys. Koncem 18. století nastala na severu hospodářská krize a obyvatelé se stěhovali za prací. Mnoho vzalo své psy sebou.
Po dlouhém cílevědomém páření vznikla nová rasa, která dostala název dle svého původu "hrabství Yorkshire" - yorkshirský terrier.
Jako nejznámější jorkšírský teriér, zároveň nazýván jako "otec jorkšírských teriérů", narozen 1865 byl "Huddersfield Ben". Bohužel Ben po šesti letech nešťastnou náhodou zahynul, ale ve svém krátkém životě získal na výstavách a soutěžích přes 70 cen. Ben se však od dnešních jedinců lišil v celkovém vzhledu i váhou (5,5 kg).
V letech 1890 byli již první jedinci prodáni do Ameriky, bohužel vez velkých úspěchů. Z první poloviny našeho století se nachází velice málo informací o vývoji této rasy. Teprve v letech 1950 - 1960 nastal obrovský zlom.
K nejúspěšnějším chovatelům této doby patřili Mrs. Foster a Mrs. Donaloso.
V letech 1950 - 1960 bylo evidováno přibližně 200 exemplářů. V dnešní době je zaneseno v knize chovatelů přibližně dvanáctinásobek. Tím se jorkšírský teriiér stal favoritem v chovu teriérů.

AKCE

1. května 2006 v 14:54

AHOJKY TADY MÁTE AKCIČKU NAPIŠTE MI NA E-mail(Tereza.Hrtanova@seznam.cz) ODPOVĚĎ CO JE TO ZA PSA A TAKY K TOMU PŘIPIŠTEO KTERÉM PSOVI CHCETE INFORMACE A FOTKY(fotky můžou být jinénež informace)TAKŽE E-mail mi napište v tomto tvaru:akce:(odpověď) info.:(pes o kterém chcete informace)foto:(pes od kterého chcete foto ) (je to lechké).

CO JE TO ZA PSA?


FOTEČKY

1. května 2006 v 14:40 fotečky